OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metal Mind Productions se podařilo do varšavské haly Stodoła nalákat kromě celé řady zavedených kapel i jednu méně tradiční koncertní záležitost, a sice finskou trvalku CATAMENIA. Vzhledem k frekvenci (natožpak lokaci) live akcí nezaměnitelných black metalistů se tato volba ukazuje jako velmi zajímavá, vždyť v rámci tuzemských luhů a hájů to na nějaké brzké shledání „na živo“ rozhodně nevypadá. Ovšem vedle oné „exotičnosti“ láká ke shlédnutí „Bringing The Cold To Poland“ i celá řada dalších důvodů, dvojnásob to pak platí pokud jste, stejně jako já, dlouholetými příznivci svojské a jasně identifikovatelné tvorby CATAMENIE.
Nejprve prohoďme pár povinných slov o doplňkových sekcích aktuálního DVD. Vedle úplných samozřejmostí jako je biografie, diskografie nebo fotogalerie můžeme absolvovat i jedno martyrium v podobě interview s nudným patronem Darekem Śvitałou z polského klonu Metal Hammeru. Naproti tomu Riku Hopeakoski a Ari Nissilä vesele popíjejí pivko, vtipkují (jak už to tak bývá někdy méně a někdy ještě méně) a občas, světe div se, dají do placu i nějakou tu zajímavou informaci. Velmi mě překvapila větší než malá míra sebekritiky, kytarista Riku svojí lámanou angličtinou vyjádřil nespokojenost jak s výběrem studia při nahrávání „Eternal Winter´s Prophecy“ tak s volbou producenta jejich (dle mého názoru) nejlepší desky „Morning Crimson“. A to považte, vždyť se nahrávalo ve slavném Sunlightu a za pultíkem nestál nikdo menší než Tomas Skogsberg… O moc lepší to není ani s dalším bonusovým materiálem, zvláště pak pohled do zákulisí nahrávání zatím posledního alba „Location: COLD“ doslova ubíjí svojí nezáživností. Situaci nezachraňuje ani přítomnost obou demo nahrávek, které si každý soudný příznivec CATAMENIE stejně už dávno stáhl z oficiálních stránek kapely.
Nevadí, nadstavbová část DVD se sice moc nepovedla, ovšem finální dojem ještě může zachránit bezchybná live performance. Jenže bohužel, nestalo se tak. Nevím, možná měla CATAMENIA jen špatný den, ale ten večer jí toho v útrobách poloprázdné Stodoły skutečně mnoho nevyšlo. Odtažitá atmosféra, nejistý výkon vokalistův a poněkud nešťastný výběr skladeb sráží „Bringing The Cold To Poland“ někam na hranici průměru, a přiznejme si, místy i malý kousek pod ní. Nechápu, proč Finové zařadili do playlistu hned dva covery, dobrá, ten „Fuel For Hatred“ od SATYRICON ještě beru, ale co má znamenat profláknutá halekačka „I Wanna Be Somebody“ od W.A.S.P.? To mi tedy vysvětlete. Místo provařených předělávek mohla kapela v klidu zařadit hymny typu „Talviyön Varjot“, „Kingdom Of Legions“, „Landscape“, „Soror Mystica“ nebo dalších X jiných, vždyť prostor sedmi řadových alb snad ukrývá nejednu vhodnější alternativu, nebo snad ne? Vavříny nesklízí ani zpěvák Kakke Vähäkuopus, ba právě naopak, jeho násilné pokusy o čistý vokál často končí nezdarem (viz za uši tahající refrén „Closed Gates Of Hope“). Aby toho nebylo málo, CATAMENIA se nesetkala s pochopením ani u zvukaře, jemuž se podařilo úspěšně pohřbít ony nezaměnitelné melodické motivy, shodou okolností esenciální to složku tvorby sympatických seveřanů.
Přiznám se, že „Bringing The Cold To Poland“ poměrně výrazně schladilo moji touhu vidět CATAMENII někdy na živo. Pro tentokráte raději zůstanu u studiových alb a toto rozpačité (a evidentně narychlo spíchnuté) DVD odložím do nějaké té spodnější poličky. Abych se přiznal, kdoví zda ho ještě někdy vytáhnu…
„Bringing The Cold To Poland“ poměrně výrazně schladilo moji touhu vidět CATAMENII někdy na živo. Pro tentokráte raději zůstanu u studiových alb a toto rozpačité (a evidentně narychlo spíchnuté) DVD odložím do nějaké té spodnější poličky. Abych se přiznal, kdoví zda ho ještě někdy vytáhnu…
5 / 10
Olli Mustonen
- zpěv
Kari Vähäkuopus
- zpěv
Riku Hopeakoski
- kytara
Ari Nissilä
- kytara, zpěv
Tero Nevala
- klávesy, zpěv
Toni Kansanoja
- baskytara, zpěv
Veikko Jumisko
- bicí
1. Morning Crimson
2. Lost In Bitterness
3. Tuhat Vuotta
4. My Blood Stained Path
5. Coldbound
6. Fuel For Hatred (SATYRICON cover)
7. Verikansa
8. Closed Gates Of Hope
9. The Day When The Sun Faded Away
10. Eskhata
11. I Wanna Be Somebody (W.A.S.P. cover)
12. Location: COLD
Bringing The Cold To Poland (DVD) (2006)
Location: COLD (2006)
Winternight Tragedies (2005)
ChaosBorn (2003)
Eskhata (2002)
Eternal Winter's Prophecy (2000)
Morning Crimson (1999)
Halls Of Frozen North (1998)
Winds (demo) (1997)
Demo 95 (demo) (1995)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Metal Mind Productions
Stopáž: 120 min
bonusy:
1) Interview With Hopeakoski & Nissilä
2) Photo Gallery
3) Biography
4) Discography
5) Desktop Images
6) WebLinks
7) Cataventures Part 1 & 2 (Recording Sessions 2006)
8) "Tuhat Vuotta" Promo Video
9) Audio Tracks From Both Demos
DVD Characteristics:
Dolby Digital 5.1 Surround Sound
Recorded at Stodoła Club, Warsaw, August 24th, 2006
Executive Producer: Tommy Dziubińsky for Metal Mind Productions
Kontakt: CATAMENIA, Tiedonkaari 8 c 39, 90570 Oulu, Finland
STRASNE vykony obou vokalistu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.